Riziko práce ve školce:
syndrom vyhoření

Učitelské povolání umí být vyčerpávající. Pokud vás navíc dlouhodobě dusí stres z pracovního přetížení a konfliktů na pracovišti, řítíte se vstříc vyhoření.

Syndrom vyhoření je stav absolutního vyčerpání z chronického stresu. Vplíží se vám do života a postupně vás vysaje tak, že nejste schopni fungovat na osobní ani profesní úrovni.

Riziko syndromu vyhoření u učitelek v mateřských školách ve své bakalářské práci zkoumala Eliška Kubovcová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V rámci výzkumu vedla polostrukturované rozhovory se 14 respondentkami z řad učitelek MŠ ve věku 23–60 let, které se syndromem vyhoření mají zkušenost. K jakým závěrům došla?

Příznaky syndromu vyhoření

Respondentky popsaly, že se cítily apatické nebo naopak podrážděné, ztratily elán a chuť cokoli dělat, nedokázaly se soustředit a dotáhnout věci do konce, byly unavené, a přesto trpěly nespavostí, začaly je trápit nejrůznější zdravotní obtíže.

„Byl to hlavně pocit značné nedostatečnosti a naprosté marnosti ve všem, co dělám. V určité fázi jsem už neměla ani sílu na běžné věci. To, co jsem dřív dělala levou zadní, byl najednou obrovský problém.“  L. Ř.

Jejich původní zápal pro práci ve školce vyhasl a nebylo čím ho rozdmýchat. Motivace, zájem a radost byly pryč. Většině respondentek, které si stavem vyhoření prošly, se práce s dětmi znechutila. V důsledku toho některé z nich raději učitelské povolání úplně opustily.

„Je to práce, kterou jsem kdysi milovala a teď ji nesnáším. […] Stačí mi jen dívat se na fotky ze školky a už se mi svírá žaludek. […] Absolutně nemám ponětí, co s dětmi dělat. A co víc, nebaví mě to. Je mi vyloženě proti srsti něco vymýšlet. Už ani ty děti nemám ráda. Vadí mi jejich chování a emoční výlevy.“  T. P.

Příčiny syndromu vyhoření

Jak se do takového stavu člověk vůbec dostane? Dalo by se předpokládat, že čím vyšší věk a delší praxe, tím větší riziko. Jak ale ukázal výzkum, syndrom vyhoření se může rozvinout i u mladých učitelek na začátku kariéry.

Příčiny leží jinde a jsou mnohem individuálnější.

Z rozhovorů s respondentkami vyplynulo, že mezi rizikové faktory patří zejména:

• perfekcionismus,
• sklon k sebeobětování,
• pracovní přetížení,
• nedocenění ze strany kolegů, vedení nebo rodičů,
• konflikty na pracovišti.

„Všechno bylo jen na mně. […] Mnohdy jsem se nedostala ani na záchod, natož se v klidu najíst. Myslím, že to bylo způsobeno mou potřebou mít vše dokonalé. A neuměla jsem říct ne.“  L. O.

Učitelky, které se cítily spokojené, do práce se těšily, měly dobrý pracovní kolektiv, nepřetěžovaly se a dokázaly odpočívat, ty znaly syndrom vyhoření v podstatě jen z doslechu nebo ze školení.

Syndrom vyhoření postihl zejména ty respondentky, které byly dlouhodobě vystaveny neúměrné pracovní zátěži. Neměly kdy odpočívat a věnovat se vlastním koníčkům, všechen volný čas spolkly přesčasy a domácí příprava výuky.

K vyhoření byly náchylnější také ty respondentky, které měly smůlu na špatné vztahy na pracovišti. Jejich cestu k totálnímu kolapsu dláždily konflikty s kolegyněmi, kritika ze strany vedení školy, šikana na pracovišti anebo emoční vyčerpání z práce s dětmi a z komunikace s jejich rodiči.

Jak vysvětlit rodičům, že školka není herna, ale instituce předškolního vzdělávání, se dočtete v článku Učitelka, nikoliv hlídačka, prosím.

Prevence syndromu vyhoření

Respondentky, které v rané fázi rozpoznaly varovné signály a začaly jednat, vyhoření ve větší míře nepoznamenalo. Naproti tomu ty, které dlouho nedokázaly identifikovat, co se s nimi děje, se dnes potýkají s vážnými následky. Ztratily smysl života, musely být hospitalizovány, léčí se se sociálními fobiemi. Pokud máte pocit, že vám syndrom vyhoření hrozí, nenechte to zajít takhle daleko.

Zaměřte se na prevenci:

• • Povědomí o problému
    I když máte pocit, že vás se to netýká, seznamte se s podstatou syndromu vyhoření. Dokážete pak rozeznat jeho průvodní příznaky a včas zatáhnout za záchrannou brzdu.
  • Kvalitní mezilidské vztahy
    Pěstujte dobré vztahy na pracovišti. Zároveň kvůli práci nezapomínejte na ty, které máte rádi a kteří vám mohou být oporou v těžkých chvílích.
  • Čas na relax
    Vaše celková pohoda je základ. Zpomalte a dejte si pauzu. Dopřejte si dostatek odpočinku a spánku, věnujte se koníčkům i kondičnímu cvičení.
  • Techniky psychohygieny
    Osvojte si jednoduché techniky psychohygieny a naučte se pracovat se stresem. Vyzkoušejte dechová cvičení, všímejte si přítomného okamžiku, trénujte vděčnost a myslete na sebe.

S konceptem všímavosti se můžete seznámit v rozhovoru Jak na klidnější třídu díky mindfulness.

Nepodceňujte varovné signály a pečujte o své duševní zdraví.
Abyste mohli dětem dál rozdávat hřejivé úsměvy, nesmíte vyhořet.

19. 6. 2023 | Martina Zatloukalová