Jak nastavit pravidla v MŠ,
aby jim děti rozuměly?

Křičí a kope, schovává se nebo vůbec nemluví? Když dítě „zlobí“, možná to nedělá schválně. V novém, neznámém prostředí může ve stresu reagovat útokem, úlekem nebo ustrnutím. V takovém stavu se pravidla učí jen těžko.

Jako první se proto snažte zajistit, aby se dítě cítilo v bezpečí. Teprve potom mluvte o pravidlech a pátrejte po příčině jeho chování. Možná za tím byla únava, zahlcení, nejistota nebo dítě ještě nedokázalo svou reakci ovládnout.

Ve školce pomáhá:

• mluvit klidně a srozumitelně,
• reagovat předvídatelně,
• respektovat emoce dítěte,
• mít jasné hranice,
• brát ohled na potřeby konkrétní skupiny dětí.

Nezáleží přitom jen na slovech, která dětem říkáte. Důležité je také to, jak s dětmi i dospělými skutečně jednáte. Ale nebojte, nemusíte být dokonalí. Pokud uděláte chybu, ukažte dětem, jak ji přiznat a napravit.

V článku Jak začít s formativním hodnocením ve školce se dozvíte, jak spolu souvisí
bezpečí, pravidla a formativní hodnocení.

Respekt k emocím a potřebám dítěte neznamená, že nevhodné chování zůstane bez odezvy. Jako dospělí nesete za třídu odpovědnost, proto jste to vy, kdo určuje hranice.

Když například dítě ve vzteku rozbije hračku, můžete říct:
„Vidím, že ses rozzlobil. Ničit hračky ale nemůžeš. Pojďme vymyslet, co můžeš udělat místo toho.“

• Nejprve zastavíte nevhodné chování.
• Potom klidně pojmenujete situaci a připomenete hranici.
• Pokud je to možné, zapojte dítě do nápravy – například když rozhází hračky, může pomoci s jejich uklizením.
• Smyslem není dítě potrestat, ale ukázat mu, jak situaci napravit a příště zvládnout jinak.

Dospělí jsou zajedno

Je vhodné, aby se celý pedagogický tým shodl na základních očekáváních, hranicích a reakcích na nevhodné chování.

Děti pak vědí, že pravidla platí bez ohledu na to, která paní učitelka je právě ve třídě. Nemusí pokaždé zjišťovat, co si který dospělý nechá líbit.

Co dělat, aby i zaměstnancům bylo ve školce dobře, se dozvíte v článku
Jak nastavit spolupráci s kolegyněmi ve školce.

Pravidla by měla být stručná, konkrétní a pokud možno pozitivně formulovaná. Měla by říkat hlavně to, co dítě dělat může, ne jen to, co dělat nesmí.

Například:
„Všichni se máme rádi“ → „Neubližujeme si.“
„Neběháme“ → „Uvnitř chodíme pomalu.“

Pomáhá také znázornit pravidla obrázkem a umístit je ve výši očí dětí tam, kde je potřeba na ně myslet.

Důležité je, aby pravidla platila pro děti i dospělé. Pokud například očekáváte, že děti budou mluvit slušně a naslouchat si, měly by stejnou zkušenost mít i s dospělými.

Proč děti potřebují rozumět smyslu pravidel?

Nestačí, aby dítě vědělo, že se něco „nesmí“. Potřebuje postupně pochopit, koho nebo co pravidlo chrání – zdraví, bezpečí, vztahy, věci nebo společný prostor.

Místo pouhého „Nestrkáme do ostatních“ tak můžete vysvětlit: „Když do někoho strčíš, může spadnout a ublížit si.“

Díky tomu se děti neučí jen poslouchat pokyny. Postupně chápou, proč pravidla existují, a mohou je přijmout za vlastní.

Zapojte děti do hledání řešení

U některých situací můžete dát dětem prostor přijít s vlastním řešením. Děti se tak učí naslouchat si, spolupracovat a hledat řešení problému. Dospělý přitom stále určuje hranice a rozhoduje o tom, co je bezpečné a proveditelné.

Pravidla je potřeba zažít v praxi

Nestačí pravidla jednou probrat v ranním kruhu, nakreslit a pověsit na nástěnku. Děti je potřebují zažít v modelových scénkách i v reálných situacích.

Když se objeví problém, můžete se k pravidlu vrátit: „Co jsme si říkali, když se dva chtějí prát o stejnou hračku? Co bychom mohli udělat teď?“

Po nějaké době také společně zhodnoťte, zda pravidla stále pomáhají. Jak děti rostou a mění se jejich potřeby, můžete některá upravit nebo odstranit, pokud už nejsou potřeba.

Pravidla není potřeba vyžadovat mechanicky. Vždy je důležité přihlédnout ke konkrétní situaci.

Když jindy veselé dítě přijde do třídy zamlklé a bez pozdravu, možná se něco děje. V takovou chvíli nemá velký smysl trvat na hlasitém „Dobrý den!“.

Podobně pokud se nějaké nevhodné chování opakuje, nemusí být řešením přidat další pravidlo. Zkuste nejprve zjistit, proč situace vzniká:

• Čekají děti příliš dlouho?
• Je pro ně činnost příliš náročná?
• Pomohla by jiná organizace prostoru nebo času?

Někdy stačí malá změna a problém zmizí.

Jak si poradit v náročných chvílích se dozvíte v článku
Dítě v MŠ nerespektuje pravidla: Co pomáhá místo křiku a trestů.

Pro malé děti je školka plná nových situací. Pravidelný režim a známé rituály jim pomáhají orientovat se v tom, co bude následovat, a dávají jim větší pocit jistoty.

Pomoci může například:

• obrázkový režim dne,
• pravidelný ranní rituál,
• stejný postup při úklidu,
• známá posloupnost při oblékání.

Pozor na změny

Divadlo, projektový den nebo výlet mohou být příjemným zpestřením, ale zároveň narušují známý průběh dne.

Když se má něco změnit, děti na to předem připravte. Řekněte jim jednoduše, co bude jinak, co zůstane stejné a co bude následovat.

Děti nemají rozhodovat o všem. Tam, kde je volba možná, jim ale může prospět. Získají zkušenost, že mohou něco ovlivnit, a zároveň se učí fungovat v jasně daných hranicích.

Při převlékání například můžete říct:
„Teď půjdeme ven. Chceš si jako první obléct mikinu, nebo převléct tepláky?“

Možnost výběru nabízejte jen v situacích, kdy jste skutečně připraveni jejich volbu přijmout.

Jak nastavit pravidla ve školce?

Pravidla formulujte stručně, konkrétně a pozitivně. Děti by měly rozumět tomu, co se od nich očekává a proč je pravidlo důležité. Pomáhá také znázornění pomocí obrázků a pravidelné procvičování v běžných situacích.

Kolik pravidel by měla mít mateřská škola?

Důležitější než počet je jejich srozumitelnost a použitelnost. Pravidla by měla pokrývat především situace, které souvisejí s bezpečím, vzájemným respektem a fungováním skupiny. Pokud jich je příliš mnoho, děti se v nich mohou hůře orientovat.

Jak naučit děti dodržovat pravidla?

Nestačí pravidla dětem vysvětlit. Potřebují je opakovaně zažívat v každodenních situacích, modelových scénkách a hrách. Pomáhá také vysvětlovat, proč pravidlo existuje, a zapojovat děti do hledání řešení.

Co dělat, když dítě pravidla opakovaně porušuje?

Nejprve zastavte nevhodné chování a připomeňte jasnou hranici. Potom se zkuste podívat, proč situace vzniká. Dítě může být unavené, zahlcené nebo pro něj může být daná situace příliš náročná. Někdy pomůže upravit organizaci času, prostoru nebo samotné činnosti.