Vzdělávací strategie
podle nového RVP PV
Jak revize RVP PV ovlivní vaši každodenní práci s dětmi ve školce? Seznamte se s novým pojetím role učitele a moderními vzdělávacími strategiemi, které budou vyžadovány od září 2026.
Nový RVP PV doporučuje respektovat aktuální vývojovou úroveň dětí, nezapomínat na spontánní učení v rámci volné hry a také realizovat vzdělávací činnosti prostřednictvím prožitkového, kooperativního, situačního a sociálního učení.
Moderní vzdělávací strategie dle RVP PV
K nejvýznamnějším způsobům učení patří spontánní učení, probíhající zejména v rámci hry, kterou se dítě zabývá na základě svého zájmu a vlastní volby. Spontánní činnosti a hra jsou významnou součástí denního programu.
Prožitkové učení je založené na přímých prožitcích dítěte, na učení se v autentických situacích nebo situacích blízkých reálnému životu. Podporuje zvídavost dítěte, jeho aktivitu a potřebu objevovat.
Kooperativní učení, založené na spolupráci dětí, ponechává dostatek prostoru pro vyjádření sebe sama, umožňuje dětem rozvíjet se v souladu s jejich dispozicemi.
Situační učení staví na využití situací, které se kolem nás v reálném životě dějí. Pomáhá dítěti lépe porozumět světu a dění v něm.
Sociální učení je hlavním nástrojem socializace, při kterém si děti osvojují komplexní způsoby chování a jednání, a to všemi třemi základními formami: sociálním posilováním, nápodobou a identifikací.
(RVP PV, 2024)
S moderními vzdělávacími strategiemi se mění i role učitele. Jeho hlavním úkolem je promyslet a připravit prostředí, ve kterém se děti mohou učit samostatně a co nejefektivněji skrz vlastní aktivitu. Učitel se snaží děti nadchnout a motivovat k práci. Do činnosti spíše nezasahuje a je dětem k dispozici jako poradce, pokud si s něčím neví rady. Vyslechne si jejich nápady, dává jim prostor vyjádřit svůj názor, nechá je spolurozhodovat o věcech, které se jich týkají. Při své práci vychází z informací o dětech získaných prostřednictvím pedagogického diagnostikování.
Prožitkové učení
Při prožitkovém učení děti nedostanou naservírované hotové poznatky, ale naopak všechno samostatně a aktivně zkoumají. Experimentují a na výsledek přichází metodou pokus-omyl. Je to pro ně zážitek, při kterém si všechno osahají a využijí co nejvíc smyslů. Mají dovoleno se při aktivitě ušpinit. Diskutují a navzájem sdílí své zážitky a objevy.
To třeba znamená, že místo pasivního prohlížení vytištěných obrázků jarních květin v kroužku ve třídě vezmete děti ven na procházku. Hledáte květiny, zkoumáte je, přivoníte k nim, možná nějakou utrhnete do vázy nebo k vylisování, pozorujete včely, které k nim přilétají. Ve třídě listujete encyklopedií a vyhledáváte květiny, které jste na procházce našli. Vytvoříte plakát, kde zaznamenáte všechny informace, které jste k tématu jarní květiny objevili.
Kooperativní učení
Při kooperativních činnostech dochází k sociální interakci. Děti se při plnění společného úkolu učí komunikovat, spolupracovat a řešit konflikty. Musí se spolu domluvit, povzbuzují se, pomáhají si. Každý člen týmu má svou roli, na úkolu se aktivně podílí a je zodpovědný za svůj díl. Výsledek závisí na úsilí všech členů týmu. Jeden bez druhého by do cíle zkrátka nedošel.
Náměty na 15 kooperativních aktivit najdete v článku Jak na kooperativní učení ve školce.
Situační a sociální učení
Při situačním učení se děti učí z aktuálních situací vyplývajících z běžného života a toho, co se děje kolem. Využít lze jak připravené modelové situace, tak neplánované situace (např. dětské konflikty, návštěva pana školníka, procházka vedoucí kolem poházených odpadků).
Při sociálním učení se děti učí být součástí společnosti. Pozorují a napodobují druhé, spontánně si osvojují pravidla chování i způsoby komunikace. Je proto důležité být dětem správným vzorem.
Jsou pro vás tyto vzdělávací strategie novinkou, nebo je už ve své praxi dávno využíváte? Dejte nám vědět na sociálních sítích a inspirujte ostatní.
15. 4. 2025 | Martina Zatloukalová
