Jak pracovat s dětským smutkem a vztekem
Jako učitelé trávíte s dětmi ve školce podstatnou část dne, takže si přirozeně všímáte výkyvů jejich nálad a chování. Abyste mohli na změnu citlivě reagovat, potřebujete vědět, z čeho jejich úzkostlivost, smutek, vztek nebo agresivita pramení.
Může to být prostá odpověď na aktuální situaci
– dítěti se najednou začne stýskat po mamince nebo mu někdo nechce půjčit hračku.
Může to být reakce na změnu rodinných poměrů
– rozvod rodičů, smrt v rodině nebo naopak narození sourozence mohou roztočit kolotoč pocitů opuštění, bezmoci, zrady či viny.
Anebo za tím může být biologická příčina
– temperament, nedostatek spánku, porucha pozornosti, onemocnění. Třeba taková borelióza se projevuje mimo jiné zvýšenou plačtivostí a podrážděností.
Zkrátka, dětské emoce mohou mít tisíc a jeden důvod. I když není vaším úkolem rozebrat je na prvočinitele, vždycky je dobré udělat si alespoň hrubou představu.
Dětský smutek
Smutek dává možnost stáhnout se do sebe, pláčem vyplavit bolest, rozloučit se, smířit se se stavem věcí a najít sílu jít dál. Proto je důležité emoci uznat a dát dětem čas ji zpracovat. Ujistěte je, že jste tu pro ně. Vysvětlete si, že smutek patří k životu a že každý je někdy smutný, i paní učitelka.
Zkuste se smutkem společně pracovat:
- Jak se cítíš, když je ti smutno? Ukaž mi to na těle.
- Zkusíme nakreslit, jak tvůj smutek vypadá.
- Co můžeme udělat, když je ti smutno?
V článku Jak rozvíjet sociemoční dovednosti dětí najdete aktivity zaměřené na vzájemnou laskavost a empatii.
Když děti truchlí
Co dělat, když se někdo ze třídy setká se smrtí? Je nutné si uvědomit, že děti truchlí jinak než dospělí. V předškolním věku ještě nevnímají definitivnost smrti. Jejich vztah k zemřelé osobě často ve vědomé i v nevědomé rovině pokračuje i po smrti.
Školka by v této situaci měla dítěti poskytnout bezpečný prostor. Požádejte rodiče, aby si s dítětem doma promluvil a zjistil, co potřebuje. Snažte se akceptovat projevy dítěte. Zvýšená plačtivost nebo vznětlivost po dobu zhruba 6 měsíců je zcela normální. Odpovědí na zjitřené emoce je empatie, trpělivost, láska, úsměv, vlídné slovo, povzbuzení a pochvala.
Na pomoc si můžete vzít tyto knihy, které citlivě zpracovávají téma smrti:
- Alicia Acosta: Špunťa a já
- Martina Špinková: Anna a Anička
- Werner Holzwarth: Můj Jimmy
- Laurie Krasny Brown: Když Dinosaurům někdo umře
- Pernilla Stalfelt: O smrti smrťoucí
Dětský hněv
Vztek, to je jen špička ledovce. Skrývají se za ním jiné, nerozpoznané emoce jako frustrace, žárlivost nebo strach.
Vztek je zprávou o nenaplněných potřebách nebo překročených hranicích.
Když se děti ztratí ve velkých emocích, dejte jim najevo,
že vnímáte jejich pocity. Postarejte se také sami o sebe – prodýchejte to, opláchněte se nebo se napijte. Díky tomu lépe udržíte nervy na uzdě, abyste dětem byli průvodcem v jejich emocích.
Až poleví vlna vzteku, začněte zkoumat, co jej mohlo způsobit. Pojmenujte, co dítě asi naštvalo. Vyvarujte se ale nálepkování či předhazování viny a stejně tak nenechejte ostatní posmívat se. Vysvětlete si, že vztek je přirozená emoce, kterou občas cítí každý.
I s hněvem můžete společně pracovat:
- Jak se cítíš, když máš vztek? Ukážeš mi to?
- Vezmu tě do uklidňovacího koutku. Zůstanu tam s tebou, aby ses necítil sám a ztracený. Ukážu ti, jak se můžeš se vztekem vypořádat.
- Zkusíme ten vztek dostat z těla ven. Budeme čmárat na papír. Zmačkáme papír do koule a vší silou ji hodíme přes celou místnost. Nafoukneme a praskneme balónek. Budeme poskakovat a vztek ze sebe setřeseme. Zahrajeme si na vzteklá zvířata – budeme pištět jako myši, prskat jako kočky, řvát jako tygři, poskakovat jako ptáčci, dupat jako sloni.
Více tipů na poznávání světa emocí najdete v článku Jak podpořit emoční vývoj dětí.
Když jsou děti agresivní
Pokud dítě podléhá okamžitým impulzům a svou agresivitou ohrožuje ostatní, je nutné to zastavit. Jeho chování klidně, ale důrazně označte za nepřípustné. Připomeňte si společně pravidla a hranice, která ve vaší třídě platí.
Jak zastavit a zklidnit problémovou situaci:
- Dítě pevně uchopte za ramena a dotykem uzemněte.
- Nacvičujte s dětmi želví strategii sebekontroly. Želva se v případě ohrožení schová do krunýře. Děti tedy mohou při konfliktu zaujmout postoj želvy (nahrbit se, zkřížit ruce na prsou, přerušit oční kontakt). V této pozici je obtížné reagovat agresivně, takže děti získají čas zklidnit se a vymyslet jiné řešení situace.
Je v pořádku, že děti emoce nepotlačují, ale prožívají. Ve školce můžete být jejich průvodcem a s vaší pomocí se je postupně naučí zvládat. Pokud však všechny snahy dlouhodobě selhávají, možná je načase doporučit rodičům vyhledat odbornou pomoc.
28. 5. 2024 | Martina Zatloukalová
