Jak mluvit s rodiči, aby vás slyšeli (a spolupracovali)

Jedním z nejčastějších zdrojů napětí je nejasnost v tom, co je ještě vstřícnost a co už překračuje vaše kompetence.

Pomáhá rozlišovat:

• Oprávněný požadavek – při jeho vyžadování se můžete opřít o pravidla (zákony, vyhlášky, školní řád).
• Přání – je nad rámec, druhá strana mu může, ale nemusí vyhovět.

Velký omyl je myslet si, že čím budete vstřícnější, tím budou vztahy lepší. Ve skutečnosti platí:

Lidé se k vám chovají tak, jak jim to dovolíte.

Aby komunikace fungovala, potřebujete:

• mít v týmu jasno v rolích, kompetencích a pravidlech,
• vystupovat jednotně,
• jasně říkat, co školka poskytuje – a co už ne,
• umět slušně, ale pevně říct ne.

Pokud se rozhodnete vyhovět přání rodiče, dejte mu jasně najevo, že se jedná o mimořádnou záležitost nad rámec vašich povinností. Jinak bude vaši vstřícnost brát jako samozřejmost a bude ji očekávat i v budoucnu.

TIP: Pokud jste ve školce jediní, komu chování dětí nebo komunikace s rodiči přerůstá přes hlavu, zkuste se zamyslet, čím jste to nevědomky umožnili.

Umíte se vymezit? Přečtěte si článek Jak ve školce pečovat o své osobní hranice.

Předsudky fungují jako bariéra – zkreslují naše vnímání a ztěžují porozumění.

Oprostěte se tedy od toho, co si myslíte nebo co jste slyšeli, a snažte se na situaci nahlížet s otevřenou myslí.

S předsudky úzce souvisí ještě jedna důležitá věc – pocit bezpečí v komunikaci.

Nezapomínejte na to, že rodič vychovává své dítě nejlépe, jak umí. To znamená, že v danou chvíli to jinak nedovede.

Pokud dostane pocit, že svými slovy útočíte na jeho slabé místo, snaží se bránit. A pak často reaguje podrážděně nebo agresivně.

Proto je důležité mluvit tak, aby se cítil bezpečně. Nepoučovat, nedávat nevyžádané rady, neshazovat ho drobnými poznámkami.

Pokud se vám stane, že se rodiče přesto nechtěně dotknete:

• omluvte se,
• vyjasněte si, v čem byl problém,
• a zkuste to říct jinak.

Stejné bezpečí ale máte právo požadovat i pro sebe.

Pokud vás rodič uráží:

• upozorněte, že vám to není příjemné,
• zkuste nastavit pravidla slušné komunikace,
• a pokud to pokračuje, schůzku ukončete.

Nestačí informaci říct. Důležité je, jak ji podáte.

Pomůže, když:

• mluvíte klidně a pomalu,
• používáte běžná slova místo odborných termínů,
• popisujete konkrétní situace (co vidíte a slyšíte),
• vyhýbáte se zobecňování (vždycky, nikdy),
• nehodnotíte děti a nesrovnáváte je mezi sebou.

Zásadní je také to, aby informace byla pro rodiče přínosem. Vysvětlujte, jaký pozitivní nebo negativní dopad má situace na jejich dítě nebo celou jejich rodinu. Většinou nemá smysl zdůrazňovat, jak situace ovlivňuje vás nebo ostatní.

• Víme, že Toník je ještě malý a že se teprve učí, co je vhodné a co není.
  Potřebujeme, abyste nám s tím pomohli. Potřebujeme, aby i od vás slyšel, že druhé děti nemůže kousat.
• Když jde Péťa do školky s nachlazením, nemůže v klidu odpočívat, přetěžuje se jeho organismus,
  zhoršuje se jeho zdravotní stav a bude nemocný déle.
• Toto téma je pro mě důležité, proto se o něm s vámi nechci bavit mezi dveřmi,
  ale v době konzultačních hodin, kdy na to budeme mít klid a dostatek času.

Na konci rozhovoru se můžete zeptat, jestli byl pro rodiče užitečný. A počítejte s tím, že některé věci je potřeba říct víckrát, než je druhá strana opravdu uslyší.

Pak už si jen můžete držet palce, že si rodiče z vašich slov něco odnesou a rozhodnou se zkusit to jinak. V tom případě je povzbuzujte a podporujte, aby ve své snaze vytrvali a nevzdali to.

Téma komunikace rozebíráme podrobněji v článku Jak efektivně komunikovat s dětmi.

Především na menších školkách se často stává, že rodiče jsou zároveň vašimi známými nebo kamarády. Právě proto je důležité důsledně oddělovat osobní a pracovní rovinu.

Pomůže si připomínat, že:

• nemluvíte jako kamarádka, ale jako zástupce instituce,
• vystupujete v roli učitelky, asistentky nebo ředitelky,
• opíráte se o pravidla školky a komunikujete v souladu s nimi.

Díky tomu pro vás bude snazší otevírat i nepříjemná témata bez pocitu, že kazíte váš vztah.