Zlobivé, nebo nadané? Jak to poznat a co s tím ve školce

Ne každé šikovné dítě je nadané. A naopak – ne každé nadané dítě je na první pohled „šikovné“.

Nadané dítě v předškolním věku často poznáte spíš podle způsobu myšlení než podle výkonu:

• je zvědavé a klade spoustu otázek,
• má silnou potřebu rozumět, nespokojí se s povrchní odpovědí,
• rychle chápe souvislosti a spojuje věci, které ostatním dětem unikají,
• výborně se soustředí, dlouho vydrží u tématu nebo činnosti, které ho zajímají,
• má skvělou paměť a představivost, umí uvažovat abstraktně,
• často preferuje dospělé nebo starší děti.

Metoda NOMI

Oficiální testování nadání obvykle probíhá až v 6 letech. Tak dlouho ale čekat nemusíte.

S předběžnou identifikací ve školce vám může pomoci metoda NOMI, určená primárně mateřským školám. Funguje tak, že dítěti zadáte osm krátkých úkolů a sledujete, jak postupuje při jejich řešení.

Metodiku, testovací úkoly a záznamový arch najdete na tomto odkazu.

Vyšetření v PPP

Pokud dítě dosahuje nadprůměrných výsledků, sdílejte své postřehy s rodiči a případně jim doporučte vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Ta může poskytnout konkrétní doporučení pro další vzdělávání dítěte.

Zároveň počítejte s tím, že někteří rodiče nadání svých dětí nebudou chtít řešit. Vaší rolí je nabídnout pohled z praxe a podporu, ale respektovat rozhodnutí rodiny.

Realita běžné třídy mateřské školy je taková, že většinu pozornosti věnujeme dětem, které potřebují více podpory. Na ty schopnější už často nezbývá prostor. Přesto i malé změny dokážou udělat velký rozdíl.

Základem je otevřený přístup, neautoritativní komunikace a ochota naslouchat. Nadané dítě nepotřebuje více pokynů, ale více porozumění a smysluplných podnětů.

1. Mějte pochopení

Pokud nadané dítě vyhodnotí, že se ve školce necítí bezpečně, uzavře se do sebe – nemluví, nezapojuje se do činností. Anebo všechny činnosti, které ho nebaví, úporně sabotuje. Proto je důležité odložit předsudky a přijmout dítě takové, jaké je.

 

2. Dejte mu prostor a nabídněte výzvu navíc

Když nadanému dítěti nedáte výzvu, najde si ji samo. A ne vždy způsobem, který se vám bude líbit.

• Podnětné prostředí: Mějte ve třídě knihy, encyklopedie a atlasy, logické hry a složitější stavebnice nebo náročnější pracovní listy.
• O kousek obtížnější: Pracujte se zájmy dítěte a dávejte mu takové úkoly, které pro něj budou obtížné, ale splnitelné.
• Diferenciace úkolů: Diferencujte činnosti v rámci celé třídy. Dítě si tak může samo zvolit činnost, která odpovídá jeho úrovni.
• Spolupráce se školou: Pokud jste propojeni se základní školou, zkuste požádat paní učitelku, jestli by nemohla do školky jednou týdně docházet a s nadaným dítětem pracovat.
• Spolupráce se Mensou: Velmi inspirativní je spolupráce s organizací Mensa Česko, která pedagogy školí v metodě NTC Learning.

---

Příklady dobré praxe:

• Některé děti si potřebují povídat s dospělým, ale v kolektivu na to není prostor. Aby se necítily odstrkované, vezměte si je k sobě třeba po obědě, když ostatní odpočívají.
• Nechte dítě zalézt si na chvíli do čtecího koutku s knihou vlastního výběru. Později se opět připojí ke skupině.
• Pokud nadané dítě zajímá téma brouci, může pro ostatní připravit krátkou prezentaci s obrázky a zajímavostmi. Na procházce pak pomáhá s identifikací broučků, které objevíte.
• Při prohlížení vlajek států děti jmenují ty, které znají. Některé určují jen barvy, další vyhledávají vlajky s kruhem nebo trojúhelníkem, jiné se zamyslí, jestli vlajky obsahující stejnou kombinací barev reprezentují jednu zemi. (MŠ Novoborská)
• V rámci projektové výuky na téma sovy budou nejmladší děti sovičky kreslit, modelovat a učit se o nich básničky apod. Pokročilejší děti budou hledat informace o tom, jak sovy žijí. Ty, které umí číst, budou hledat v knížkách příběhy, ve kterých se o sovách píše. Na konci projektu zhodnotíte, co jste se naučili. (MŠ Rozmarýnek)

---

 

3. Pomozte se slabými místy

Nadané děti často procházejí nerovnoměrným vývojem. Jejich mozek pracuje velmi rychle a intenzivně, což vede k rychlému rozvoji myšlení. Zároveň to ale znamená, že v jiných oblastech – například v sociálně-emoční rovině nebo motorice – mohou zaostávat. Tento nesoulad je přirozený a postupně se vyrovnává, jen potřebuje čas a pochopení.

• Perfekcionismus: Někdy je nadané dítě k sobě přehnaně kritické. Poskytněte mu šetrnou zpětnou vazbu, ve které se zaměříte na proces tvorby, ne na výsledek.
• Ukončení činnosti: Pokud se nadané dítě ponoří do problému, nevnímá nic kolem sebe. Když jej z činnosti vytrhnete, může silně protestovat. Dejte mu prostor, ale zároveň ho učte ukončit činnost v případě, kdy je to opravdu nezbytné. V životě je totiž potřeba dělat i co, co nás tolik nebaví nebo nám tolik nejde.
• Socializace: Kvůli nerovnoměrnému vývoji může být pro dítě obtížné zapojit se do kolektivu. Podpořte ho v začlenění mezi ostatní děti, aby si našel alespoň pár kamarádů. Skvělé jsou heterogenní třídy nebo kluby nadaných, kde bude mít parťáky na stejné úrovni rozumového vývoje.
  Pomozte mu naučit se zvládat svou frustraci, vyrovnat se s neúspěchem, respektovat druhé, dodržovat pravidla skupiny a budovat si zdravé sebevědomí.
 

4. Ale nezaměřujte se jen na ně

Je důležité nesklouznout k tomu, že se zaměříte jen na jejich slabiny. Mnoho nadaných dospělých zpětně popisuje, že byli vedeni hlavně k tomu, aby „dohnali, co jim nejde“. Jejich silné stránky zůstávaly stranou – a s nimi i radost z učení.