Selektivní mutismus:
Když dítě ve školce mlčí
Ve školce od něj neuslyšíte jediné slovo, ale doma mu prý pusa jede jako o závod. Dítě se selektivním mutismem s vámi nemluví z trucu, ale proto, že nemůže. Zjistěte, jak jej podpořit.
Selektivní mutismus je úzkostná porucha, při které dítě v určitých situacích nemluví, přestože má rozvinutou řeč a v jiných situacích mluví bez problémů. Nezávisí na inteligenci a postihnout může i jinak nadané dítě.
Obvykle se projevuje mezi 2. až. 6. rokem, zejména při vstupu do kolektivu dětské skupiny nebo školky.
Stydlivost versus selektivní mutismus
Na první pohled se zdá, že dítě je prostě plaché a stydí se. Jenže stydlivé dítě potřebuje jen čas, aby si na nové prostředí zvyklo. Nejprve ostatní pozoruje, na podnět druhých se začíná zapojovat a nakonec se rozmluví.
Máte ve školce introverta? Mrkněte do článku
Ve stínu ostatních: Jak dát prostor introvertním dětem.
Dítě se selektivním mutismem se nerozmluví ani po měsíci adaptace. Nejde o neochotu, ale o neschopnost mluvit v určité nekomfortní situaci. Mlčení je tělesnou reakcí na stres a pocit ohrožení, kdy dítě ztuhne, ve tváři se zračí úzkost, vyhýbá se očnímu kontaktu a nevydá ze sebe ani hlásku.
Ve školce se to projevuje tak, že dítě nemluví, nenavazuje kontakt, neřekne si o pomoc a kvůli napětí v těle může mít i potíže s hrubou nebo jemnou motorikou.
Jak můžete pomoci
Řešení nespočívá v nátlaku, ale v trpělivosti, pozvolném budování důvěry a systematickém přístupu k situaci. Co můžete udělat?
Pozorujte komunikační vzorce
V prvních týdnech dítě spíš pozorujte. Zkuste vypozorovat, s kým, kde a v jakých situacích se cítí bezpečně, a kde naopak přichází napětí. Může mluvit jen s jednou učitelkou, jen s dětmi, nebo jen venku. Komunikační projevy může ovlivnit konkrétní místo, osoba i aktivita.
Spolupracujte s rodiči
Pozvěte si rodiče na schůzku a citlivě s nimi sdílejte své pozorování. Požádejte je, aby dítě sledovali i doma, a společně si informace porovnejte. Pokud obtíže přetrvávají déle než 4 týdny, můžete doporučit návštěvu klinického psychologa nebo logopeda, kteří mají s tímto typem úzkosti zkušenosti.
Dejte mu šanci komunikovat
- Nevynechávejte dítě z komunikace a dejte mu šanci to zkoušet. Položte mu otázku a počkejte 5 vteřin, jestli odpoví. Pokud ne, zkuste otázku přeformulovat tak, aby zvládlo odpovědět třeba pohybem hlavy, ukázáním rukou nebo pokynutím na jednu z možností.
- Podporujte dítě v neverbální komunikaci. Takový ranní pozdrav může zvládnout formou zamávání nebo plácnutí.
- Komentujte a popisujte činnost, kterou dítě dělá. Pokud reaguje, zopakujte jeho odpověď, abyste jej ujistili, že mu nasloucháte a rozumíte mu.
- Když dítě promluví, nedělejte kolem toho velký rozruch a přejděte to jako normální věc. Pochvalu si schovejte na chvilku, kdy budete s dítětem sami nebo až si pro něj přijdou rodiče. I pozitivní pozornost před skupinou totiž může být ochromující.
Malé změny
Držte se komfortní zóny dítěte. Zeptejte se ho, co by mohlo být další malý krok, který by zvládlo. Místo tlaku zkuste zapojit ho do rozhodování. Vždy měňte jen jeden prvek (místo, osobu nebo aktivitu) a dejte mu čas.
Děti se selektivním mutismem nepotřebují opravit – potřebují pochopení, důvěru a podporu. Když budete respektovat jejich tempo, může být i školka místem, kde se jednou ozve jejich hlas.
23. 9. 2025 | Martina Zatloukalová
