Rozhovor: Logopedická prevence by měla být filosofií celé školky
Na Instagramu máte úspěšný profil zaměřený na logohrátky pro děti. Co Vás přivedlo k zájmu o logopedickou prevenci?
Logopedická prevence mě začala zajímat, když jsem si všimla, jak řeč ovlivňuje sebevědomí dětí a jejich zapojení do kolektivu. Přivedla mě k tomu každodenní praxe v mateřské škole – viděla jsem, kolik dětí potřebuje podporu v rozvoji řeči, a jak moc může pomoci, když se začneme věnovat správné výslovnosti a jazykovým dovednostem už v předškolním věku.
V tuto chvíli, i když už nepracuji jako učitelka v MŠ, chci pomocí krátkých videí na svém profilu Logopedické hrátky pomoci dětem a rodičům, aby věděli, že i malá každodenní cvičení mohou mít velký efekt.
Proč se podle Vás v posledních letech zhoršila řeč a výslovnost dětí?
Může za to nedostatek „živé“ komunikace. Děti mají méně příležitostí slyšet a zažívat bohatý jazyk v každodenní konverzaci. Rodiče jsou zaneprázdnění, často nemají čas na povídání, pohádky nebo zpívání. A tak to nahradí předčasným a nadměrným používáním obrazovek televize, mobilu nebo tabletu. Pasivní sledování videí ale nenutí dítě reagovat ani tvořit věty. Chybí tu oční kontakt, mimika, přirozené přestávky v řeči. Pokud je řeč nahrazena vizuálním obsahem, jazykový vývoj stagnuje.
K tomu se přidávají další faktory. Jedním z nich je nedostatečný rozvoj jemné a hrubé motoriky, což úzce souvisí s opožděným vývojem řeči – mozek tyto oblasti propojuje. Pak tu máme dlouhodobé používání dudlíku, lahví a měkké stravy. To všechno oslabuje rty, jazyk a čelist, což má vliv na zpomalení vývoje pohybů mluvidel a tedy na artikulaci hlásek. No a v neposlední řadě se snižuje příležitost k přirozeným sociálním kontaktům. Děti mají méně sourozenců i omezený kontakt s vrstevníky, tím pádem se hůř učí řeči napodobováním. Patrné to bylo během covidových lockdownů.
Máte zkušenosti ze školky. Jakou formou jste logopedické chvilky během své praxe ve školce zařazovala?
Logopedické hrátky jsem ve školce zařazovala přirozeně a hravou formou – děti často ani netušily, že „pracují“. Nejlepší přístup je podle mě propojit jazykový rozvoj s pohybem, hrou, rytmem a fantazií.
Které cvičení měly děti nejradši?
Myslím, že dechová a artikulační cvičení, třeba bublifuk nebo foukání do peříček. A pak také rozcvičku pusinky, od vyplazování jazyka, přes „malování“ jazykem na patro až po držení tužky pomocí horního rtu a nosu.
Máte oblíbené hry k rozhýbání jazýčku, které vždy fungovaly?
Nejoblíbenější je určitě Pohádka o jazýčkovi, která je ke shlédnutí na profilu Logopedické hrátky.
Co může dělat učitelka ve třídě, kde jsou výrazné rozdíly mezi dětmi ve vývoji řeči?
Naslouchat a reagovat na každé dítě. Děti s opožděnou řečí potřebují vědět, že jim někdo naslouchá a rozumí. Věnovat jim pozornost, i když mluví jednoduše. Nepřerušovat je, neopravovat je hned. Odpovědět správnou větou, např. když dítě řekne „Auto tam“, komentovat: „Ano, auto jede po silnici.“
Co byste si přála, aby se v oblasti logopedické prevence ve školkách zlepšilo?
Pomohla by dostupná, praktická školení, kde by se učitelky naučily, jak pracovat s dětmi s opožděným vývojem řeči, jak cvičit mluvidla a dech nebo jak mluvit s rodiči o potřebě logopedické péče.
Pro děti s výraznějšími odchylkami by bylo přínosné, kdyby mohly pracovat ve dvojici nebo v malé skupince s učitelkou nebo asistentem pedagoga. Ve velké třídě se slabší dítě snadno „ztratí“ nebo nemá odvahu mluvit.
Je také potřeba citlivě informovat rodiče, co je ještě normální a co už je vhodné konzultovat s logopedem. Měly by existovat jasné postupy, kdy a jak se dítě doporučuje ke specialistovi.
A hlavně, logopedická prevence by neměla být závislá jen na jedné aktivní učitelce, ale měla by být součástí filozofie celé školky.
Máte nějaký vzkaz pro učitelky a rodiče, kteří by rádi dětem pomohli s rozvojem řeči, ale nevědí, kde začít?
Dobrá zpráva je, že začít se dá hned a jednoduše – tím, že s dětmi víc mluvíme. Co pomáhá nejvíc? Povídat si o tom, co děláte: „Teď krájím jablko. Je sladké.“ Zpívejte, říkejte říkanky, napodobujte zvířata – klidně i při oblékání nebo cestou ven. Reagujte na dětská slova, i když jsou jednoduchá nebo šišlavá. Důležitý je kontakt a sdílení. Děti nemusejí mluvit dokonale. Stačí, že chtějí a mohou.
Ať jste rodič, učitelka nebo teta – máte na děti vliv. Vaše slova tvoří jejich svět. Každá věta, kterou dítě slyší, je malý stavební kámen pro jeho budoucí řeč, myšlení i sebevědomí. Tak mluvte – pomalu, s radostí a s láskou.
Děkuji za rozhovor.
1. 7. 2025 | Martina Zatloukalová
